Petr Harasimovič: Analýza alternativního platebního systému LET Systém (str. 3/5)
LET Systém umožňuje svým členům získat snadný, mnohdy neomezený úvěr. Přestože všichni členové mají povinnost své závazky splatit, doba splatnosti není nijak omezena. To může vést některé členy k oddalování a nakonec i k faktickému nesplacení úvěru. V této kapitole se budeme věnovat důsledkům individuálního selhání při splácení závazků na stabilitu LET Systému. Za stabilní považujeme LET Systém tehdy, když v něm k selhání buď vůbec nedochází nebo když individuální selhání nepřivodí kolaps systému. Pozornost věnujeme také mechanismům, kterými LET Systém takovému selhání brání.
Důsledky selhání při nesplácení závazků
Poněvadž veškeré transakce v LET Systému jsou naprosto dobrovolné, je proces směny v LET Systému příkladem nekooperativní hry (tzv. vězňova dilematu) uvedené v první kapitole. Nekooperativní hra vede ke společensky optimálnímu řešení jen tehdy, hraje-li se nekonečně dlouho. Agenti budou v LET Systému nabízet své služby pouze pokud se budou domnívat, že za ně v budoucnu dostanou protihodnotu. Pokud je působení LET Systému časově omezeno, nebude nikdo v posledním kole (tj. v době zániku LET Systému) nabízet své služby, protože další kolo, v němž by obdržel protihodnotu, již nebude. Nebude-li však nikdo nabízet služby v posledním kole, nebude je ze stejného důvodu nabízet ani v tom předposledním. Zpětnou indukcí tak dojdeme k závěru, že nikdo nebude nabízet služby ani v kole prvním a LET Systém vůbec nebude fungovat.
Pokud má některý agent záporný stav účtu a opustí LET Systém, znamená to, že přijal od ostatních členů plnění, která již nesplatí. V LET Systému je tak nekrytý dluh, který zaplatí ti agenti, kteří budou mít kladný zůstatek na účtu v době zániku LET Systému. V okamžiku, kdy si toto agenti uvědomí, budou se snažit, aby v posledním kole hry (tj. v době kolapsu LET Systému) neměli kladný zůstatek. To povede k tomu, že obchodování v LET Systému ustane ihned poté, co vyjde najevo, že LET Systém obsahuje nekrytý dluh.
Gibbons (1992) však uvádí, že existuje mnoho experimentálních důkazů o kooperativním chování agentů ve vězňově dilematu i v případě, že se hraje pouze konečný počet kol. Kreps, Milgrom, Roberts a Wilson (1982) toto chování vysvětlují pověstí hráčů. Pokud existuje pravděpodobnost, že protihráč bude kooperovat, hra může vyústit v kooperativní rovnováhu i při konečném počtu kol. Nenulová pravděpodobnost kooperace však musí existovat pro všechny hráče (nemusí být pro každého hráče stejná). Kooperace bude porušena v několika posledních kolech hry. Počet těchto kol závisí na pravděpodobnosti kooperace a na výhrách v jednotlivých kolech. Naopak nezávisí na celkovém počtu kol hry. Hráči tak mohou kooperovat po velmi dlouhou dobu. LET Systém tudíž nemusí zkolabovat ve chvíli, kdy vyjde najevo, že obsahuje nekrytý dluh. Pokud jsou ostatní členové dostatečně důvěryhodní, obchodování může pokračovat.
Snaha agentů o maximalizaci vlastního užitku tak v případě individuálního selhání vede ke kolapsu systému. Stejná snaha však také agenty nutí, aby porovnávali očekávané náklady ze setrvání v systému s očekávanými výhodami. Pro agenta není podstatné, jestli někdo systém opustil a nevyrovnal své závazky, ale jestli on za své poskytnuté služby dostane protihodnotu. Pokud agent věří, že ostatní agenti své závazky splní nebo alespoň že on tím individuálním selháním nebude postižen, bude dále nabízet své služby. Budou-li to tak vnímat i ostatní agenti, systém bude dále fungovat. Pokud se hra bude hrát nekonečně dlouho, nekrytý dluh nebude představovat problém, protože jej nebude muset nikdo zaplatit. Rozhodující tedy je, zda individuální selhání při splácení závazků naruší víru agentů v pokračování systému.
Stabilita systému závisí na povaze selhání. Zatímco záměrné zneužívání systému povede k jeho brzkému kolapsu, selhání, které je dáno objektivními okolnostmi, jako např. smrtí nebo vážnými zdravotními problémy, neovlivní důvěru agentů v ostatní členy. Současná hodnota očekávaných výhod ze setrvání v systému se tak u jednotlivých agentů nezmění.
Na stabilitu systému však bude mít vliv také výše nekrytého dluhu. Ta mění poměr mezi očekávanými náklady ze setrvání v systému a očekávanými výnosy z obchodování (tj. mění výhry, na nichž závisí kooperativní rovnováha ve vězňově dilematu), což ovlivní rozhodování agentů o setrvání či vystoupení z LET Systému. S rostoucí výší nekrytého dluhu roste očekávaná hodnota nákladů na setrvání v systému. Individuální selhání by nemělo narušit stabilitu systému, pokud je celková výše nekrytého dluhu relativně nízká ve srovnání s celkovým objemem obchodování. Pokud však překročí určitou úroveň, očekávaná hodnota nákladů na setrvání v systému převýší u některých agentů očekávanou hodnotu výhod z obchodování a přiměje je k opuštění LET Systému. To dále zvýší očekávanou hodnotu nákladů na setrvání u dalších agentů a může tak vyvolat lavinový efekt. Systém zkolabuje tehdy, naruší-li individuální selhání důvěru ostatních členů natolik, že budou očekávat jeho konec. Očekávání konce pak bude mít podobu sebenaplňujícího se proroctví.
Kredibilitu LET Systému lze obnovit rozpočítáním dluhu mezi zbylé členy a v podstatě tak ostatní agenty zdanit. Tím se eliminují očekávané náklady na setrvání v systému a s nimi i riziko kolapsu. Hrozí však nebezpečí, že agenti budou toto zdanění očekávat a budou se snažit opustit systém, než k němu dojde. To může vést k důsledkům popsaným výše. Rozhodnutí o uplatnění daně tak musí být náhlé a neočekávané. O uplatnění daně rozhoduje správce, i když v malých LET Systémech jsou důležitá rozhodnutí často kolektivní.
Zatím jsme se věnovali jen důsledkům selhání jednoho agenta. Viděli jsme, že LET Systém je schopen vydržet takový jednorázový šok, nepřesáhne-li výše závazku určitou hranici. To ovšem ještě nezaručuje jeho stabilitu. V systému se mohou nacházet agenti, jejichž očekávané výnosy z účasti v LET Systému jsou velmi nízké. Jednorázový zisk z vytvoření výrazného nekrytého dluhu a následné opuštění systému tak pro ně bude mít větší cenu než dlouhodobé výhody z účasti v LET Systému. Oportunistické chování těchto agentů tak může vážně narušit důvěru ostatních členů ve stabilitu systému. LET Systém proto potřebuje nějaké mechanismy k zamezení možného zneužívání.
Mechanismy proti zneužívání LET Systému
Problém se zneužíváním LET Systému spočívá v asymetrii informací. Kdyby členové LET Systému věděli, kdo je oportunista, který chce systém zneužít, neposkytli by mu žádné služby a ke zneužití by nemohlo dojít. Jenže nikdo nemůže vědět, kolik služeb je který agent ochoten ostatním členům poskytnout. V první kapitole jsme si ukázali, že nejúčinněji snižují asymetrii informací dobře fungující neformální instituce.
LET Systém je charakteristický tím, že jej používají komunity lidí, kteří k sobě mají nějaký vztah a dobře se znají. Právě v takových komunitách mají neformální instituce silný vliv. Členové těchto komunit sice stále neví, kolik služeb chtějí ostatní nabídnout, ale věří, že dost na to, aby vrátili komunitě to, co od ní dostanou. Navíc každý člen cítí odpovědnost vůči ostatním, která mu brání systém zneužívat. Pokud by se přesto některý člen začal chovat oportunisticky, komunita má prostředky na to, jak ho potrestat. Nejenže s ním ostatní ihned přestanou obchodovat a on bude pravděpodobně vyloučen z LET Systému, ale ztratí další výhody, které mu komunita poskytovala. Schraven (2001a) hovoří o poškozování pověsti. O takovém člověku se rychle roznese, že nedodržel své slovo, což ho může poškodit natolik, že se mu podvádět nevyplatí. Jinými slovy, komunita mu dokáže výrazně zvýšit náklady na zneužití systému.
Jak se však komunita rozrůstá, osobní vazby v ní slábnou a klesá odpovědnost jednotlivých členů, kterou k ní cítí. Pro oportunistu již není ani poškození pověsti dostatečná zábrana. V takovém prostředí riziko oportunistického chování roste. Pokud selže důvěra v komunitě, je nutné najít alternativní mechanismus, který zabrání zneužití systému. Pokud se takový mechanismus nalézt nepodaří, budou LET Systémy přitahovat agenty, snažící se je zneužít. Jediná obrana proti tomu pak bude důsledné prověřování zájemců o vstup do LET Systému. S tím jsou však spojeny značné náklady, a tak to vyústí spíše v uzavření komunity.
Suplovat nebo doplnit neformální instituce v komunitě mohou pravidla upravující limity zůstatků účtů. Ty obvykle omezují absolutní výši záporného zůstatku, ale například holandský Noppes System limituje jak záporný tak kladný zůstatek do výše hodnoty služeb, které agent poskytl za posledních 12 měsíců. Problém s limity je však v tom, jak je správně nastavit. Pokud budou příliš vysoké, oportunismu nezabrání. Limity musí být tak nízké, aby dluh, který může oportunista vytvořit, pro něj měl nižší hodnotu než výhody z používání LET Systému. Je však zcela nemožné takto určit správný limit. Na druhé straně nesmí být limit příliš nízký, aby nepotlačoval obchodování. Agent, který nejedná oportunisticky, ale jehož mezičasové preference ho vedou k vyšší spotřebě dnes (a tím i vytváření dluhu) a nižší v budoucím období (a tedy splacení dluhu), nebude moci provést zamýšlené transakce. Existuje tak kompromis mezi rizikem zneužití systému a objemem obchodování. Ideální limit by byl takový, který by dovoloval agentům vytvořit dluh pouze do výše hodnoty zamýšleného budoucího plnění. Kdyby však ostatní agenti věděli, jaký objem služeb hodlá který člen nabídnout, limity by byly zbytečné.
Některé LET Systémy, zejména ty menší, používají překročitelné limity. Limit tak slouží spíše jako signál. Pokud se některý člen přiblíží limitu nebo jej překročí, musí zdůvodnit, proč se tak stalo a jak to hodlá řešit. To umožňuje jistou flexibilitu, ale tento agent stejně musí přesvědčit ostatní členy, že nechce systém zneužít. V opačném případě se budou zdráhat poskytnout mu své služby, což pro něj bude mít stejné důsledky, jako kdyby limit překročitelný nebyl.
Další možností je omezit záporný zůstatek u nových členů, dokud si nevytvoří dostatečnou transakční historii. To však oportunismu také nezabrání.
Předpokladem však je, že oportunistické chování je zjistitelné. Pokud jsou náklady na monitorování vysoké, pravděpodobnost oportunistického chování se zvyšuje. LET Systém to řeší volným přístupem k transakční historii svých členů. Každý agent si může zjistit aktuální stav účtu jiného člena, případně další údaje, a udělat si tak představu o jeho důvěryhodnosti. V LET Systémech se silnými osobními vazbami je toto pravidlo často pouhou formalitou, protože členové si věří natolik, že si svoji důvěryhodnost prověřovat nemusí. To potvrzuje i náš vlastní průzkum mezi členy českých a slovenských LET Systémů. Pouze jeden respondent uvedl, že si stav účtu obchodního partnera ověřuje. Další si jej ověřuje pouze při větších transakcích a ostatní vůbec.
Pouhá znalost aktuálního zůstatku na účtu však asymetrii informací neřeší. Agent by musel mít představu, jaký zůstatek je ještě tolerovatelný, resp. jak velký dluh hodlá kupující splatit. To představuje stejný problém jako u formálních limitů. Agent je zpravidla považován za důvěryhodného, pokud má kladný zůstatek. To přesto nevylučuje možnost oportunistického chování. Naproti tomu agent se záporným zůstatkem může být naprosto spolehlivý, ale musí o tom přesvědčit obchodního partnera. To znamená další náklady na snížení asymetrie informací pro obě strany. Kupující musí vynaložit náklady na poskytnutí dostatečných informací a prodávající zase na jejich vyhodnocení.
Tyto náklady budou větší ve velkých komunitách, kde asymetrii informací dostatečně nesnižují neformální instituce. S velikostí komunity tak rostou transakční náklady směny. V důsledku vyšších nákladů na ověření důvěryhodnosti roste riziko oportunismu, který může přivodit kolaps systému.
Podle Schravena (2001a) závisí stabilita LET Systému na pěti faktorech. Zejména závisí na diskontním faktoru (tj. míře netrpělivosti a sklonu k riziku), kterým agenti oceňují výhody z účasti v LET Systému. Dále je stabilita systému závislá na podílu příjmů získaných v rámci LET Systému na celkových příjmech agenta. Záleží také na tom, jak dobře LET Systém organizuje trh. Stabilitu LET Systému negativně ovlivňuje mobilita pracovní síly. Vyšší mobilita totiž snižuje závislost agentů na komunitě a zvyšuje riziko oportunistického chování. Zřejmě největší vliv na stabilitu LET Systému má velikost komunity. S rostoucí velikostí komunity se zvyšují očekávané výnosy z účasti v LET Systému, ale také rostou náklady na monitorování oportunistického chování a klesají náklady oportunistů na zneužívání systému. Stabilita systému se tak zvyšuje s růstem velikosti komunity, dokud nepřekročí kritickou velikost, za níž klesá účinnost neformálních institucí. Williams (1997) na základě výzkumu australských LET Systémů odhaduje dolní hranici na 50 a horní na 200 členů. Přesto se budou tyto meze v různých LET Systémech lišit, neboť jsou dány institucionálním uspořádáním konkrétní komunity.
Verze pro tisk
Kontakt na autora