Petr Harasimovič: Analýza alternativního platebního systému LET Systém (str. 5/5)
Viděli jsme, že lidé mají mnoho důvodů pro vstup do LET Systému, ať už ekonomických nebo sociálních. Ačkoli jsou LET Systémy rozšířeny po celém světě, většina z nich je stále velmi malých. Jejich velikost činí obvykle jen několik desítek členů, z nichž bývá značná část neaktivních. Přestože velikost LET Systému je omezena silou neformálních institucí, které v dané komunitě působí, příklad velkých LET Systémů, které mají i tisíc členů, naznačuje, že většina těch malých své maximální velikosti ještě nedosáhla.
V této kapitole se budeme věnovat problémům, které LET Systémům brání se rozšiřovat a lákat nové členy. Tyto problémy vyplývají z tzv. síťového efektu, vlivu státu na motivaci agentů ke vstupu a z neziskového charakteru LET Systému.
Síťový efekt
LET Systém je příkladem tzv. síťového odvětví. Síťová odvětví jsou typická tím, že užitek agentů spotřebovávajících jejich produkty závisí na celkovém množství ostatních agentů, kteří tyto produkty také spotřebovávají. Každý nový agent vstupující do odvětví vytváří pozitivní externalitu vůči agentům, kteří jsou již v odvětví přítomni. Se vstupem dalšího agenta do tohoto odvětví totiž vzroste užitek všech stávajících agentů. Typickým příkladem jsou telekomunikace. Jediný agent v odvětví má nulový užitek z používání telefonu. Pokud si telefon pořídí další agent, jeho užitek vzroste, protože s ním může komunikovat. Užitek obou agentů pak ještě vzroste se vstupem dalšího agenta atd.
Při překročení určité velikosti odvětví (Economides a Himmelberg 1995 ji nazývají kritická mez) jsou již tyto přírůstky zanedbatelné. Vstup dalšího agenta tak neovlivní užitek již přítomných agentů. To znamená, že po překročení kritické meze již velikost odvětví nemá vliv na rozhodování agentů o vstupu.
Dokud však odvětví kritické meze nedosáhne, rozhoduje se agent také podle jeho velikosti. Čím je odvětví menší, tím menší bude jeho užitek. Agent tak musí mít dostatečně vysoký užitek ze spotřeby síťového produktu, aby se mu vyplatilo do odvětví vstoupit i v případě, že ještě nepřekročilo kritickou mez, případně vstoupit tam jako první. Přesněji, jeho užitek musí převážit nad náklady na vstup do odvětví.
To s sebou nese jeden typický problém. Odvětví může být pro agenty atraktivní až po překročení kritické meze. Navíc výrobce v síťovém odvětví má často vysoké fixní náklady. To v důsledku znamená, že s růstem velikosti odvětví nejen roste užitek agentů, ale také klesají jejich náklady na přistoupení. Pro první vstupující agenty jsou však značně vysoké. To může vést k problému černého pasažéra. Agenti mohou vyčkávat, dokud do odvětví nevstoupí dostatek jiných agentů. Budou se tak snažit přenést náklady na rozšíření na ostatní. To povede k tomu, že nikdo nebude chtít do odvětví vstoupit a ono se tím pádem nerozšíří.
Každé odvětví je schopno překonat kritickou mez, někdo však musí nést náklady na jeho počáteční rozvoj. Příkladem může být odvětví platebních karet. Užitek agenta používajícího platební kartu závisí na tom, kolik prodejců ji přijímá k placení. Stejně tak užitek prodejce z přijímání platebních karet je závislý na tom, kolik jeho zákazníků kartou platí. Protože prodejce musí nejdříve nainstalovat zařízení pro čtení platebních karet, což pro něj znamená další náklady, nebude přijímat platební karty, pokud počet jeho zákazníků platících kartou nepřesáhne kritické množství. Stejně se budou rozhodovat i zákazníci. Platební karty se tak samy nerozšíří, pokud někdo neponese náklady na jejich rozšíření. Tyto náklady nesou v tomto případě banky, pro něž placení kartou představuje nižší náklady na zaúčtování transakcí.
Síťová odvětví se obvykle rozvíjí dost pomalu, protože okruh agentů, kterým se vyplatí do odvětví vstoupit je zpočátku příliš malý. Ale po překročení kritické velikosti zažívají obrovský rozmach.
I v LET Systému závisí užitek agentů na ostatních agentech, kteří LET Systém používají. Pokud je jich příliš málo, mají ostatní agenti malou motivaci ke vstupu. V podstatě by musela být splněna dvojnásobná shoda potřeb v tom smyslu, že agent je schopen v LET Systému získat nějaký svůj požadovaný statek a zároveň musí nabízet něco, co někdo v LET Systému poptává. V malých LET Systémech však má většina transakcí příležitostný charakter, proto i v případě splnění tohoto typu dvojnásobné shody potřeb jsou ekonomické výhody ze vstupu velmi malé. Poněvadž se jedná o směnný systém, je navíc důležité, aby existoval co nejširší sortiment statků, které lze v LET Systému získat.
LET Systém je nezisková organizace. Proto nelze předpokládat, že by někdo sponzoroval jeho rozšíření. Pomoci překonat síťový efekt však může ideologie. Právě tak totiž vzniká mnoho z nich. Zakládají je skupiny lidí, kteří nejsou vedeni především ekonomickými ale spíše ideologickými motivy. Nejčastějším z tohoto typu důvodů je snaha nalézt alternativu současné globalizované kapitalistické ekonomiky a snaha dosáhnout místní soběstačnosti. Takový LET Systém pak může přitahovat další členy, jejichž motivace již není tolik ideologická, přesto u nich nepřevažují ekonomické důvody. Takto se může LET Systém rozšířit natolik, že již začne být pro některé agenty přitažlivý i z ekonomických důvodů. To sice nemusí být dostatečné pro překonání síťového efektu, nicméně ideologie podporuje stabilitu systému a je jeho jednotícím prvkem.
LET Systém je také velmi náchylný i k opačnému projevu síťového efektu. Nejen že, užitek stávajících členů roste se vstupem dalšího člena, ale také naopak klesá, když z LET Systému někdo odejde. Alternativou LET Systému je totiž peněžní směna, která již kritickou mez překonala. Navíc členové LET Systému používají souběžně i peněžní směnu, takže nemusí vynakládat dodatečné náklady na opětovné přistoupení. Peněžní směna tak pro LET Systém představuje vážnou konkurenci, přestože není vždy výhodnější. Jak jsme si ukázali v první kapitole, je spíše nutností při neosobní směně, když selhávají neformální instituce.
Zásadním rozdílem LET Systému oproti ostatním síťovým odvětvím je, že má hranice, za něž se nemůže rozšířit. Nazvěme je mezí stability. Agentům tak sice roste užitek se vstupem dalšího agenta do LET Systému, ale po dosažení určité hranice jim se vstupem dalších agentů začnou růst transakční náklady. Mez stability je tak dána kompromisem mezi přírůstkem užitku a přírůstkem nákladů vyvolaných vstupem dalšího agenta do LET Systému. Je tak možné, že některé LET Systémy (nebo dokonce žádný) kritické meze nedosáhnou. Nepřekoná-li však LET Systém kritickou mez, bude v důsledku síťového efektu velmi citlivý na odchod nějakého člena. Ten by mohl v krajním případě vyvolat řetězovou reakci, která může vést až k jeho zániku. Pokud LET Systém kritické meze dosáhne, vyvolá to příliv nových členů, což se může stát vážnou hrozbou pro jeho stabilitu. Vzroste totiž riziko oportunistického chování jednotlivých členů. To pravděpodobně vyvolá uzavření komunity, protože přírůstek užitku stávajících členů nevyváží náklady spojené s příchodem nového člena a komunita tak nebude mít zájem někoho dalšího přijmout. Rostoucí nestabilita by také mohla vyvolat rozštěpení LET Systému na menší, ale mnohem stabilnější systémy. Zatím se však zdá, že se LET Systémy potýkají spíše s nedostatečným rozšířením než s problémy se stabilitou.
Vliv státu na rozšíření LET Systému
Otázce LET Systému a daní jsme se již věnovali ve druhé kapitole. Každá transakce provedená v LET Systému podléhá stejným daňovým pravidlům jako transakce vyrovnávané v penězích. Daň však musí být zaplacena v penězích. A to považují členové LET Systémů za největší překážku obchodování a rozvoje LET Systému vůbec. Aby mohli zaplatit daň z transakcí provedených v LET Systému, museli by někde získat peníze. To může být problém pro nízkopříjmové skupiny členů, pro nezaměstnané nebo třeba pro matky s malými dětmi či důchodce. To může tento typ členů nutit optimalizovat objem transakcí podle daňových předpisů, což znamená omezení obchodování tak, aby člověk nepřekročil hranice dané zákonem (odečitatelné položky apod.). Aby člověk získal peníze na zaplacení daní, může účtovat část ceny za poskytnuté služby v penězích. To však také může vést k omezení obchodování, protože někteří členové nebudou mít na uzavření obchodu dost peněz. Proto členové LET Systémů volají po tom, aby mohli daně z transakcí provedených v LET Systému platit také v LET měně. Je pochopitelné, že stát se k těmto požadavkům nestaví moc vstřícně. Také se snaží minimalizovat své transakční náklady. Pokud stát takto vybrané daně nemůže použít na nákup svých preferovaných statků v rámci LET Systému, je pro něj bezpředmětné o tom uvažovat. Na rozdíl od ostatních členů u něj totiž nehrají roli sociální výhody. Nicméně na místní úrovni je docela dobře možné, že LET Systém má státu co nabídnout.
Zatím nejvstřícnější postoj vůči LET Systémům má australská vláda, ale ani zde zatím místní vlády platbu daní v LET měně neumožnily. Pokud se k tomu však někde vláda odhodlá bude to nejspíše v Austrálii. V každém případě by tímto krokem stát mohl LET Systému pomoci překonat síťový efekt a po zapojení státu do LET Systému by mohlo vzrůst obchodování, což by se zase státu vrátilo jak ve vyšších daních, tak ve větších možnostech, jak tyto daně v LET Systému utratit. Nicméně by také mohlo vzrůst riziko nestability systému, což by mohlo vést i k jeho kolapsu.
Další problematickou oblastí jsou sociální dávky. Ty jsou přiznávány na základě testu potřebnosti. To znamená, že se zohledňuje příjem konkrétního agenta ve vztahu k jeho životnímu minimu. To je státem uznaná hranice chudoby. Jelikož příjmy z transakcí provedených v LET Systému podléhají dani z příjmů, zohledňují se i při testování potřebnosti sociálních dávek. Osobám pobírajícím sociální dávky pak hrozí, že o ně kvůli účasti v LET Systému přijdou. To je demotivuje k aktivní účasti v LET Systému, jak o tom také vypovídají výsledky sociologických studií. Sociální dávky mají zajistit sociálně slabším členům společnosti důstojnou životní úroveň. To znamená, že jim přispívají na uspokojení základních životních potřeb. Proto by stát při zohledňování příjmů z transakcí provedených v LET Systému měl také brát v úvahu, jak jim tyto příjmy umožní jejich základní potřeby uspokojit. Ve většině LET Systémů například není možné nakoupit běžné potraviny. To lze jen v běžných obchodech za peníze. V LET Systému nelze ani zaplatit nájem nebo energie. Z logiky sociálních dávek vyplývá, že by tyto příjmy neměly mít na jejich poskytování vůbec vliv. Australská vláda na tyto argumenty reagovala v polovině 90. let změnou legislativy, která vyloučila příjmy z transakcí provedených v LET Systému z testu potřebnosti sociálních dávek. Samozřejmě s výjimkou peněžitých příjmů.
Podobným problémům čelí i postižení lidé, kteří jsou odkázáni na sociální dávky. Jejich účast v LET Systému by mohly úřady klasifikovat jako schopnost pracovat a dávky jim úplně odebrat. Pokud je však někdo odkázán na invalidní důchod, je to důsledek toho, že kvůli svému postižení nemůže nalézt zaměstnání. Když pak poskytne někomu v LET Systému nějakou službu, nelze z toho vyvozovat, že je náhle schopen zaměstnání nalézt. Účast v LET Systému takovým lidem navíc pomůže lépe se začlenit do společnosti, což je také cílem záchranné sociální sítě, kterou vytvářejí všechny vyspělé země. Stát by tak neměl hrozbou odebrání sociálních dávek odrazovat od účasti v LET Systému.
Stejné je to i s podporou v nezaměstnanosti. Pokud nezaměstnaný vykonává pro někoho práci v rámci LET Systému a nemůže za to uspokojit své základní životní potřeby, neměl by být považován za pracujícího člověka. Navíc účast v LET Systému umožňuje nezaměstnaným uchovat si své pracovní schopnosti, což jim usnadní nalezení řádného zaměstnání. Kromě toho LET Systém posiluje sociální vazby a umožňuje tak předejít depreciaci lidského kapitálu. LET Systémy by se tak mohly také stát součástí státní politiky zaměstnanosti.
Australská vláda je v tomto směru opět nejdál. Nezaměstnaným umožňuje neomezenou účast v LET Systému, aniž by to mělo nějaké dopady na jejich status a finanční podporu, kterou pobírají. Musí však stále aktivně hledat zaměstnání. Tyto změny v přístupu australské vlády k LET Systémům se pozitivně odrazily na účasti členů příslušných sociálních skupin v LET Systému. Některé studie zaznamenaly v druhé polovině 90. let větší podíl nezaměstnaných a příslušníků nízkopříjmových sociálních skupin oproti počátku 90. let, kdy měli v australských LET Systémech převahu ekologičtí aktivisté.
V České Republice nezaměstnaným ztráta podpory v nezaměstnanosti v důsledku účasti v LET Systému nehrozí. U sociálních dávek by se mělo testovat, zda je možné uspokojit v LET Systému potřeby, k jejichž uspokojení je dávka určena. Nicméně neexistuje právní předpis, který by to nějak upravoval. Zatím jsou však české LET Systémy příliš málo rozšířené, takže nebyl důvod tento problém řešit.
Organizační problémy
LET Systémům chybí zejména propagace. Noví členové vstupují do LET Systémů nejčastěji na pozvání svých přátel. To sice zvyšuje jejich důvěryhodnost, ale příliv nových členů je tak značně omezen. Seron (1995) uvádí, že během svého ročního pobytu v Anglii narazila až po devíti měsících na jediný leták o LET Systémech. Přitom pouhé rozdávání letáků nestačí. Lidé jsou nedůvěřiví a potřebují více informací než je možné v letáku uvést. Sami si informace shánět nebudou, zvlášť, když je propagace na tak nízké úrovni, že je obtížné se k nim vůbec dostat. Některé LET Systémy, jak uvádí Williams (1997), rozesílají případným zájemcům o členství informační balíčky obsahující informační brožuru, staré články o LET Systémech, vzorový výpis transakcí a kopii aktuálního katalogu bez kontaktních informací. LET Systémy, které provádějí takovouto propagaci věří, že právě toto je důvod jejich úspěchu. Další se snaží přesvědčovat lidi tváří v tvář a i ony věří, že je to účinný způsob získávání nových členů. Mnoho možností nabízí také internet. Stránky však musí být řádně aktualizovány, což je často problém. Případný zájemce, který stránky navštíví, si tak mnohdy ani není jist, zda LET Systém ještě funguje. Problém je taky v tom, že mnoho potenciálních zájemců o členství v LET Systému nemá na internet přístup. Zvláště ne osoby s nízkými příjmy, které jsou nejpravděpodobnějšími potenciálními členy. Efektivní způsob propagace LET Systému by mohlo být uvedení informací na nástěnce úřadu práce. To ovšem záleží na přístupu státu. I když noví členové přijdou, těžko se zapojují do obchodování. Některé LET Systémy proto poskytují novým členům kontaktní osobu, která jim vše pořádně vysvětlí, případně předvede a pomůže jim vyřešit problémy, jež mohou zpočátku vznikat.
Mnoho LET Systémů, ne-li všechny, má vedle problému s přílivem nových členů také problém s udržením těch starých. Mnoho členů sice LET Systémy neopouští, ale zato nejsou v obchodování příliš aktivní. To může být dáno malými příležitostmi k obchodování, ale mnoho LET Systémů má se svými členy také takovou zkušenost, že se o LET Systém moc nezajímají a když se jim pak ozve nějaký člen s nabídkou obchodu, tak si s úžasem vzpomenou, že do něčeho takového kdysi vstoupili. Proto je potřeba udržovat členy v kontaktu s LET Systémem. Pokud se v něm nic neděje, lidi omrzí se neustále zajímat, jestli je něco nového. Vhodný nástroj je například LET Systémový časopis. Jako nejvhodnější se však ukázalo pořádání pravidelných trhů, kde mohou členové nejen uzavírat obchody, ale také navazovat nové kontakty a udržovat ty staré.
Někdy si také členové LET Systémů stěžují na kvalitu služeb administrátorů. Nejčastější stížnosti se týkají nedostatečně aktualizovaného katalogu. Členové si stěžují, že některé údaje jsou již zastaralé nebo že jejich inzerce není včas v katalogu uvedena.
Všechny tyto problémy mají společnou příčinu a společné řešení. Tím jsou finance. Propagace LET Systému je značně nákladná. Výroba a rozesílání propagačních materiálů stojí hodně peněz a osobní oslovování potenciálních členů si zase vyžádá hodně času a hodně lidí. Stejně tak nákladné je udržovat zájem méně aktivních členů. Ani administrátoři se LET Systému nemohou věnovat s takovým nasazením, jak by bylo potřeba. Většinou to jsou dobrovolníci placení v LET měně, pokud vůbec. V tomto směru LET Systém doplácí na svůj neziskový charakter.
Verze pro tisk
Kontakt na autora