Ivan Jakubec: Místní a nouzové měny v minulosti - I.
Místní a nouzové měny v minulosti
Záznamy o zakládání systémů, které měly umožnit směnu bez oficiální měny, existují už od 17. století. Ekonom John Bellers v roce 1696 navrhoval namísto penězi platby "pracovními poukázkami". Nezaměstnaným byly vydávány za práci, resp. za zboží, které vyráběli ze surovin dodávaných z centra systému. V kanceláři systému se pak prodávalo vyrobené zboží. Koupit ho mohli buď pracovníci sami, nebo kdokoliv jiný, kdo poukázky přijal například jako platbu za jídlo nebo jako nájem. Realizace tohoto Bellersova nápadu ale nakonec skončila neúspěchem.
O 140 let později tuto myšlenku obnovil Robert Owen, ale nebyl o moc úspěšnější než Bellers. V roce 1832 založil National Equitable Labour Exchange, které bylo však uzavřeno za necelé dva roky. Rovněž neúspěšně skočil další pokus v roce 1848, jehož autorem byl francouzský socialista Pierre-Joseph Proudhon.
Období mezi světovými válkami
Nedostatek národní měny ve 30. letech 20. století byl důvodem vzniku mnoha místních měn, a to zejména v Rakousku. První velmi úspěšný experiment s místní měnou vznikl však v Německu. Projevoval se zde nedostatek oficiální měny - říšské marky. Ve snaze vyřešit situaci vzniklo hnutí Freiwirtschaft (svobodná ekonomika), které se inspirovalo prací reformátora Silvia Gesella.
Gesell byl argentiský obchodník a ekonom, který byl mnoha teoretickými ekonomy opomíjen z důvodu svých - na první pohled - nekonvenčních názorů. Gesellův původní předpoklad byl, že peníze jako prostředek směny mohou být považovány za "všeobecně sloužící zboží", a proto může být jejich používání zatíženo malým poplatkem. Namísto obdržení úroku za držbu peněz, musí naopak jejich držitel platit "úrok". Tímto "negativním úrokem" se měl podpořit oběh peněz. Peníze měly platit pouze po určitou předem stanovenou dobu a jejich platnost se musela prodloužit pomocí kolku.
Wära, Německo
První tištěné peníze vnikly v Německu 30.letech v rámci hnutí hnutí Freiwirtschaft a o jejich existenci se zasadil Hans Timms a další příznivci reformátora Silvio Gesella. Podle jeho myšlenek vytvořili novou měnu, kterou nazvali "wära". Toto slovo vzniklo ze slov ware - zboží a währung - měna.
Nejznámějším příkladem vlivu měny wära je bavorská obec Schwanenkirchen, která měla asi 500 obyvatel. Místní občan vlastnil malý (nefungující) uhelný důl. Aby ho ho mohl opět otevřít, rozhodl se platit mzdu dělníkům nikoli v říšských markách, ale ve wära. Tyto bankovky měly na rubu místo na nalepení kolku, který měl jen měsíční platnost a bez příslušného kolku byla bankovka neplatná. Bylo tedy nákladné tyto bankovky držet v době, kdy platnost kolku a tedy i bankovky samotné končila, a pro její další měsíční platnost bylo nutné nalepit další kolek v hodnotě 2% hodnoty bankovky.
Jelikož wära byla jediná měna, kterou mohli horníci platit, místním obchodníkům nezbylo než ji akceptovat a platit jí také svým dodavatelům, a Ti za ni zase nakoupili schwanenkirchenské uhlí, neboť jim nic jiného v podstatě nezbývalo).
Tento experiment byl tak úspěšný, že v roce 1931 obec zaplatila své dluhy. "Svobodná ekonomika" se po Německu dále rozšířila, přičemž se na ní už podílelo 2000 obchodníků. Bylo vytištěno přes 20000 wära a mezi lety 1930-1931 je použilo 2,5milionu lidí. V listopadu 1931 byla měna wära zakázána německou centrální bankou z titulu jejího monopolu na vydávání peněz, a také z důvodu jejího strachu, že by wära mohla způsobit inflaci. Výsledkem tohoto legislativního zákroku bylo mimo jiné i uzavření schwanenkirchenského uhelného dolu a propuštění horníků.
Wörgl, Rakousko
Dalším příkladem, kdy bylo používáno kolkování bankovek, je Wörgl, rakouská obec s 4300 obyvateli. Její starosta Unterguggenberger požádal radnici o vydání kolků v hodnotě 14000 šilinků ve snaze snížit 35% míru nezaměstnanosti. Vydané kolky byly kryty částkou uloženou u místní banky. Během dvou let, kdy Wörgl používal kolkování peněz, dosáhla obec plné zaměstnanosti, byly opraveny a vyasfaltovány 4 kilometry silnic, byla rozšířena kanalizace, opraveno mnoho domů daně byly placeny včas a bylo vysazeno mnoho stromů kolem města. Rychlost oběhu okolkovaných peněz byla 14krát vyšší než u normálních rakouských šilinků, stejná suma peněz tedy zprostředkovala 14krát více obchodů, což vedlo ke zvýšení počtu pracovních míst. Bylo toho dosaženo tedy znovupoužíváním (recirkulací) místní měny, namísto aby ji lidé hromadili a tím ji extrahovali z oběhu.
Podobně jako skončila wära v Německu, i rakouská centrální banka místní měnu ve Wörglu zakázala. Bankovní úředníci prohlásili, že právo vydávat peníze náleží výhradně centrální bance, nikoliv malé obci v Rakousku, a že se wörglští jednali protizákonným způsobem, když do systému vpustili speciální bankovky.
Zpracováno podle knihy Barataria - A Community Exchange Network for the Third System, Richard Douthwaite, Dan Wagman, STROHALM, Holland, 1999; a podle http://www.scotbarter.org/aesreport/section_7_alternative_currencies.htm
Verze pro tisk
Kontakt na autora